Azylový dům Skloněná (pro muže)

„Všechno je to o budování důvěry a o tom neřešit jen problémy, ale chtít si popovídat také o hezkých věcech, sdílet emoce. Ani já bych nechtěla každý den řešit jen úřad práce.“


Azylový dům pro muže Skloněná má novou vedoucí a prochází profilací, stejně jako ostatní naše služby. I zdejší prahy se snížily, aby se pomoci dostalo také těm klientům, kteří by dříve propadli sítí sociálních služeb. Azylový dům Skloněná je určen pro 58 mužů a 6 z těchto lůžek bude od ledna k dispozici programu Reditum, který pracuje s lidmi přicházející z výkonu trestu.


U přijetí nových klientů funguje něco jako bodový systém - bydlení dostane ten, kdo ho potřebuje nejakutněji. „Nefunguje zde ‚kdo dřív přijde, ten dřív bydlí', jde o situaci daného klienta,“ vysvětluje vedoucí služby Zuzana Kapusňáková. „Lidé, kteří jsou na ulici nebo přespávají v noclehárnách, jsou v tíživější situaci než například někdo, kdo přichází z jiného azylového domu nebo od rodičů.“ Centrum sociálních služeb Praha napříč svými pracovišti nabízí samozřejmě pomoc všem lidem v nouzi, od těch nejnuznějších až po ty, co se do problémů dostali třeba poprvé, nebo se nacházejí někde na hranici. Vedoucí azylového domu Skloněná Zuzana Kapusňáková je však odhodlaná pomoci hlavně těm, nad kterými by jiní možná zlomili hůl.


„Někteří naši klienti třeba 30 let neslavili Vánoce. Tento rok s nimi chci udělat vánoční zdobení, přemýšlím také o společné večeři,“ plánuje vedoucí a pro klienty chystá i mnoho dalších aktivit.


Stejně jako v jiných azylových domech, i zde je maximální doba pobytu 12 měsíců, přičemž první 3 měsíce jsou „zkušební“. Slouží k tomu, aby si klient mohl rozmyslet, zda mu tato služba vyhovuje a sociální pracovníci naopak zjistili, zda mu mají jak pomoci a jestli je pro něj právě tato služba vhodná.


12 měsíců je pořád krátká doba na to, aby klienti změnili úplně všechno, měli by se tu ale něco naučit, někam se posunout, získat určité vzorce chování. Cílem je, aby si klienti ještě zde vyzkoušeli určité odpovědnosti, naučili se bydlet sami a do nějaké míry se také podíleli na vzájemném soužití. Sociální pracovníci s nimi pracují na tom, aby měli po odchodu z azylového domu návazné bydlení a aby se dokázali postavit na vlastní nohy. „Když klient odchází, ať už proto, že uplynulo 12 měsíců, nebo třeba i proto, že byl vyloučen pro porušování domovního řádu, vždy chci, aby měl nějakou navázanou službu, někam přešel a nevrátil se zpátky na ulici,“ dodává Zuzana Kapusňáková.


Znáte někoho, komu by se pomoc Azylového domu pro muže mohla hodit, nebo jen chcete informace o něm šířit dál a pomoct tak bourat předsudky? Budeme rádi za každé sdílení.


www.csspraha.cz/azylovy-dum-sklonena