Terénní programy aneb pomoc, která přichází za lidmi: „Naším cílem nejsou zázraky, ale skutečné změny,“ říká Eva Stehlíková

Terénní programy Centra sociálních služeb Praha (CSSP) pomáhají lidem bez domova tam, kde právě jsou – na ulici, ve squatech i v provizorních podmínkách. Eva Stehlíková, koordinátorka služby a pověřená vedoucí Terénních programů v rozhovoru přibližuje, jak vypadá každodenní práce v terénu, s čím se její tým potýká a proč i malé kroky mohou znamenat zásadní změnu v lidském životě.

Co Terénní programy CSSP lidem bez domova nabízejí?

Jsme terénní služba pro osoby bez přístřeší. Nabízíme praktickou pomoc a sociální poradenství přímo tam, kde se klienti právě nachází. Společně s nimi hledáme cestu k důstojnosti, větší stabilitě a samostatnosti.

Naší cílovou skupinou jsou osoby bez přístřeší a lidé ohrožení ztrátou bydlení na území hlavního města Prahy. Služba je určena dospělým lidem od 18 let, kteří žijí na ulici, v provizorních podmínkách, ve squatech nebo v nejistém či nevyhovujícím bydlení.

Naším cílem není jednorázová pomoc, ale dosažení skutečných změn v životní situaci klientů. Sledujeme reálné pokroky - změny v chování, dovednostech i postojích - a snažíme se klienty postupně zapojit do systému dalších sociálních služeb.

Jakou pomoc jste schopni klientům poskytovat?

Základem naší práce je navázání kontaktu a budování důvěry. Poskytujeme sociální poradenství, pomáháme s vyřizováním dokladů, nabízíme doprovody do institucí a zprostředkováváme kontakt s dalšími službami.

Součástí práce je také základní materiální pomoc - ošacení, hygienické potřeby nebo potraviny, podle aktuálních možností. Důležitou roli hraje i informování o rizicích spojených se životem na ulici a jejich snižování.

Pravidelně vyhledáváme a mapujeme riziková místa na území Prahy - například podmostí, okolí zastávek MHD, obchodních center, squaty, lesy nebo odlehlá prostranství.

Jaké typy pomoci poskytujete nejčastěji?

Hodně záleží na ročním období. Celoročně klientům pomáháme především s vyřizováním dokladů a zajištěním základní materiální pomoci - hygieny, potravin nebo oblečení.

Před zimním obdobím se zaměřujeme na distribuci spacáků a karimatek a předáváme informace o možnostech využití nocleháren, které jsou v zimních měsících bezplatné. Reagujeme vždy na aktuální potřeby lidí v terénu.

Kde v Praze působíte?

V současné době působíme téměř na celém území hlavního města Prahy, s výjimkou Prahy 1, kde dlouhodobě fungují jiné organizace. Je však potřeba říct, že tři terénní dvojice na celou Prahu jsou opravdu málo a není možné území plně pokrýt. Aktuálně čekáme na další systémové nastavení a rozdělení působnosti služeb.

Jak vypadá běžný den terénního pracovníka?

Typický den v terénu vlastně neexistuje. Každý den je jiný. Někdy potkáváme nové klienty, jindy máme předem domluvené schůzky s lidmi, se kterými dlouhodobě spolupracujeme.

Klienti nás sami kontaktují, domlouvají si schůzky, potkáváme je při monitoringu nebo při cestě za jinými klienty. Někdy vyrážíme do terénu firemní dodávkou, jindy využíváme MHD, někdy klient přijde za námi na domluvené místo. Každý den má jiný směr, jiný cíl a jiné situace.

Co je na této práci nejnáročnější a co vás naopak naplňuje?

Už samotný pohled na lidi, kteří žijí venku, je náročný. Pro mě osobně je nejtěžší vidět nemocného člověka na ulici a vědět, že mu v danou chvíli nemáme jak pomoci. Zvlášť u lidí se zdravotními problémy je systém pomoci velmi omezený.

Naplňující může být už jen to, že klient dokáže začít sám řešit svou životní situaci - vyřídit si doklady, otevřeně mluvit o tom, co ho trápí, nebo co mu naopak dává smysl. Každý člen našeho týmu vnímá naplnění trochu jinak, ale společným jmenovatelem je smysluplnost té práce.

Kdy jste cítila, že vaše práce měla skutečný dopad?

Takových momentů je hodně a mají různé podoby. Někdy se podaří pomoci s vyhledáním rodinných příslušníků a obnovit zpřetrhané vztahy. Jindy klient s naší podporou najde práci nebo brigádu, případně nastoupí léčbu závislosti. Tyto drobné, ale zásadní kroky jsou pro nás důkazem, že naše práce má smysl.

S kým v rámci pomoci spolupracujete?

Spolupracujeme se sociálními kurátory jednotlivých městských částí, zejména při vyřizování dokladů a jednání s úřady. Dále s organizacemi jako Naděje, Armáda spásy, Charita a dalšími poskytovateli sociálních služeb.

Důležitá je také spolupráce s Městskou policií Praha a Policií ČR, s azylovými domy, denními centry, dalšími terénními programy, zařízeními pro léčbu závislostí, zdravotnickými zařízeními i s veřejností.

Jak se podle vás mění situace lidí bez domova v Praze?

Za devět let, co v Terénních programech působím, se situace výrazně změnila. Válka, inflace, nedostatek dostupného bydlení, vysoké nájmy a rostoucí ceny potravin i služeb mají zásadní dopad. Mnoho klientů se dostává do dluhové pasti a není schopno finančně pokrýt své základní potřeby. Zároveň vnímáme nárůst užívání návykových látek.

Co byste si přála, aby veřejnost o vaší práci věděla?

Ráda bych, aby společnost věděla, že nejsme spasitelé. Pokud klient pomoc nechce, nejsme schopni dělat zázraky. Setkáváme se s mnoha úspěšnými příběhy, ale i s lidmi, kteří o změnu nestojí nebo s námi nechtějí komunikovat. I to je realita terénní práce.