top of page

ÚVODNÍ (A ZÁVĚREČNÉ) SLOVO ŘEDITELE MARTINA ŠIMÁČKA

Jak Martin Šimáček hodnotí své působení v roli ředitele Centra sociálních služeb Praha? Co se mu v teto roli povedlo a kam by chtěl, aby Centrum směřovalo po jeho odchodu?

„Nikdy jsem nedělal zajímavější práci než v CSSP. Je to unikátní souběh přímé práce s klienty v těch víc než třiceti službách, rozvoje unikátních programů, jako je například Městská nájemní agentura, nebo Městské ubytovny, a spolupráce s magistrátem na formulaci sociálních politik města. Praha je velké město, žije v něm hodně lidí, kteří nemají dostatečné příjmy, jsou předlužení, hrozí jim ztráta bydlení, nebo se ocitli v psychické krizi, řeší rodinné problémy, zažívají domácí násilí, a podobně. Těm všem v CSSP pomáháme. Věřím, že je příkladem toho, jak má fungovat organizace zřizovaná městem, jaké úkoly má na sebe brát, jak má být aktivní v ochraně obyvatel a pomáhat v akutních krizích...“


Kam CSSP směřuje, jakou úlohu sehrává v hlavním městě Praze a při tvorbě jeho sociálních politik?

Myslím, že CSSP jako přímo řízená organizace města dělá přesně to, co by pro město a jeho obyvatele dělat měla – na jedné straně poskytuje konkrétní služby obyvatelům, hlavně sociální ale také vzdělávací, zdravotní či humanitární, reaguje na aktuální krize, či už to byl Covid nebo válka na Ukrajině a na straně druhé pomáhá městu vytvářet sociální politiku a přináší informace a zpětnou vazbu o potřebách jeho obyvatel. Co se ve městě děje, co jeho obyvatelé řeší, jaké mají problémy, jaké služby by potřebovali. Tím pomáhá formovat sociální politiky města a je jeho hlavním partnerem při strategickém plánování, ať už jde o rozvoj sociálních služeb, řešení bezdomovectví, romské integrace, nebo o přípravu celé řady dalších strategických dokumentů.

Za posledního dva a půl roku se CSSP do tyhle role dostalo a je velice blízko důležitých jednání, například je součástí krizového řízení města, když je potřeba reagovat na příliv lidí, utíkajících před invazí Ruska na Ukrajině.


Za dva a půl roku, kdy jste byl ředitelem, se toho v CSSP hodně změnilo. Které změny považujete za nejdůležitější?

Když jsem měl před dva a půl rokem možnost Centrum přebírat, neexistovala v něm metodická podpora v sociálních službách, a to si myslím, že je alfa a omega nejen přímo řízených organizací, ale všech poskytovatelů služeb.


Když jsem nastoupil, začali jsme také s procesem tzv. profilace. To znamená, že ve všech službách jsme si spravili rozbor toho, jak je ta služba nastavená, jaké má pracovníky a také silná či slabá místa, abychom je mohli zlepšit a službu vyladit. Udělali jsme klíčové rozhodnutí výrazně snížit prahy služeb, aby byli k dispozici i těm nejzranitelnějším s multiplikovanými potřebami a nastoupili jsme proces humanizace služeb. Chceme aby byli přívětivější, aby fungovaly s respektem ke klientům, a aby dokázali reagovat takovým obyčejným způsobem.


Jak tato metodická podpora vypadá v praxi?

Sestavili jsme tým osmi metodiků, kteří jsou k ruce vedoucím jednotlivých služeb. Centrum má těch služeb přes třicet, tzn. Každý ten vedoucí dostal svého parťáka, kolegu metodika, se kterým se může radit o rozvoji té služby, o složitých situacích… a taky ho ten metodik tak trochu hlídá, aby daná služba fungovala zákonně, aby se dařilo do ní přijímat i lidi, kteří mají možná trochu komplikovanější potřeby a aby se té službě dařilo snižovat prahy a humanizovat ji.


Co se týče započatých změn, které ještě nejsou dokončeny – co nového čeká vedoucí? Co bude ještě v CSSP potřeba dotáhnout?

Je toho hodně, upřímně. Centrum je obrovská organizace a tam nikdy nebude hotovo. Nikdy si nebudeme moci říct, že Centrum funguje ideálně, při tom obrovském množství služeb a zároveň při neustálých změnách ve společnosti. Takže je to skutečně o tom, mít funkční zázemí a dobré metodiky, skvělý obslužný aparát, vynikající šéfy ve službách, kteří si přinášejí skvělý pracovníky na jednotlivá pracoviště.


A co jsou konkrétní věci, na kterých se bude muset do budoucna zapracovat? CSSP pořád ještě nemá nízkoprahové denní centrum pro lidi bez domova. Přes řadu pokusů se nám zatím nepodařilo sehnat vhodnou budovu, i když teď je jedna zajímavá budova rozjednaná. Bude to souviset i s tím, že s velkým respektem k lodi Hermes a k tomu, jak obtížný a složitý problém řeší, tak si nemyslím, že to je udržitelný způsob řešení noclehů pro lidi bez domova. Takže bude potřeba najít nějaké další zázemí pro noclehárnu. Určitě bude potřeba rozvinout i celou řadu dalších programů, třeba teď jsme nastartovali rozšíření programu pro osoby, které se dopouštějí domácího násilí. Chceme ho oddělit od Intervenčního centra (to se věnuje obětem domácího násilí). Rozvíjí se také tým, který je zaměřen na agendu zabydlování lidí, kteří třeba nemají všechny kompetence k tomu, aby bydleli.

Pak je tady celá řada nových programů, za všechny musím říct hlavně Městskou nájemní agenturu, která je mimořádným počinem hlavního města Praha, už teď se podařilo zabydlet 40 bytů.

Další takový klíčový program jsou městské ubytovny. CSSP teď koordinuje tři a chtěl bych, aby jich koordinovalo, nebo provozovalo ještě víc. Teď v nich máme 120 lůžek a je to veliká příležitost, aby bydleli lidé, kteří by jinak zůstávali bez domova. I tento program bude potřeba dotahovat, resp. rozvíjet a prokazovat, že je efektivní a účinný.


Tohle všechno toho budoucího ředitele/ředitelku bude čekat, aby na tyto programy navázal/a.


Proč na pozici ředitele Centra sociálních služeb Praha končíte a kam máte namířeno dál?

Neodcházím z Centra rád, byl jsem tady vždycky strašně šťastný. Na jedné straně pomáháte konkrétním lidem, na druhé se podílíte na vzniku nových programů, jednáte s politiky o jejich podpoře. Unikátní příležitostí pro mě bylo i řešení covidu a také uprchlické krize z Ukrajiny, provozovali jsme stanový tábor a momentálně provozujeme zařízení pro uprchlíky, kteří by jinak skončili na ulici. To jsou obrovský zkušenosti. Jak už jsem říkal, považuji to vlastně skoro za práci snů.

Dostal jsem ale příležitost účastnit se výběrového řízení na šéfa Agentury pro sociální začleňování. Po úspěšném výběrku se teda vracím tam, kde už jsem předtím 6 let pracoval a já vím, že to je z hlediska státní správy, státních politik sociální ochrany a sociálního začleňování asi nejzajímavější a nejdůležitější instituce, odkud se dají docilovat důležité změny na úrovni celého Česka a především sociálně a hospodářsky podrozvinutých regionů.


Pro mě to bylo velmi těžké rozhodování, jestli zůstanu v Centru anebo vyslyším tuto velkou výzvu. Dovolím si to hlavně pro to, že vím, že v centru zůstává skvělý tým lidí, mimořádných osobností, které vedou ty jednotlivá oddělení sociálních služeb, humanitárních činností a nebo ti, kteří zabezpečují provoz a ekonomiku. Mám velký přání, aby CSSP bylo dlouhodobým systémovým partnerem Agentury pro sociální začleňování.


Když jsme před časem nahrávali první díl podcastu Žilinská 2, zeptala jsem se, jak rozumíte sloganu/heslu CSSP „Vše pod jednou střechou.“ Tehdy jste odpověděl, že se s ním pořád sžíváte a učíte se ho chápat. Jak je tomu dnes?

Mě se na Centru líbí, že je tady skutečně obrovská příležitost sladit ty služby dohromady, byla to taky jedna z největších výzev, aby se nám to postupně začalo dařit. Skutečně je to tak, že v rámci CSSP máme možnost klientovi nabídnout pomoc v celé řadě služeb, které na sebe navazují. A tak já taky rozumím tomu sloganu. Jsou skutečně všechny k dispozici, v rámci jedné organizace. Na druhou stranu, to zas tak úplně neplatí, protože Centrum nikdy nebude poskytovat úplně všechny služby a nebude pro úplně všechny klienty, třeba neumíme, nebo neděláme moc pomoc pro seniory… a tam už ten slogan prostě neplatí. Takže proto je pro mě trošku složitý se s tím sloganem sžít, i když ho svým způsobem mám rád.



コメント


bottom of page