Vztah mezi rodičem a dítětem není vždy OK

Přinášíme vám článek našeho kolegy, manželského a rodinného poradce Mgr. Martina Cepka, který se ve své praxi setkává s rodiči hledajícími cestu k lepšímu vztahu se svými dětmi po rozpadu rodiny. V textu popisuje, proč je taková situace složitá a jak může respektující komunikace pomoci rodičům i dětem znovu se k sobě přiblížit.

V Poradně se setkávám s rodiči, resp. jedním z rodičů, kteří přichází, aby se jim zlepšil vztah s jejich nezletilým dítětem/dětmi v souvislosti s rozpadem rodiny. Jde o nesoulad ve vztahu dvou lidí s asymetrickým postavením (vychovatel - vychovávaný). Zároveň ve vzájemné interakci vyjadřují svoji autonomii (např. skrze potřeby a přání). Do jejich komunikace vstupují blízké osoby (druhý rodič, prarodiče atp.). Dítě i rodič jsou ovlivňováni kamarády a dalšími lidmi, které mohou vnímat jako své podporovatele (nabízející vlastní zkušenosti, názory, návody, ať osobně či na sociálních sítích). Svoji roli hraje i vzdálenost bydliště. Narušený vztah zároveň ovlivňují i vývojové procesy v mozku dítěte. Jinak dítě bude přemýšlet o svých rodičích a vztahu s nimi ve třech, šesti či devíti a více letech.  Jde o velmi komplikované ozdravení vztahu rodič – dítě. 

Dítě/děti potřebují pro svůj zdravý vývoj oba rodiče. Pro zdravý vývoj a budoucí začlenění mezi dospělé přispívají rodiče dítěti nejen usnadňujícím stylem (například mu ulehčují s jeho školními povinnostmi, pomáhají mu s vyjadřováním, prosazováním se), ale využívají i znesnadňujícího přístupu, tedy že dítě vedou, aby vlastním přičiněním přispívalo k dosahování svých potřeb a přání (například osobním nasazením, kázní, vůlí, odpovědností). Při tom je třeba se svými potomky vést respektující rozhovor, zejména v období puberty a adolescence to mladí lidé velmi ocení. Tato forma rozhovoru usnadňuje sebereflexi a dává prostor zaobírat se názorem druhého. A to i přesto, že jedním z častých projevů pubescentního věku je vyjadřovat nesouhlas, kritiku, soustředit se na svá přání.    

Prvkem výchovy nás dospělých je, abychom „nenaskakovali“ na přání dítěte, netvořili s ním koalice proti druhému rodiči, anebo abychom byli vůči dítěti zatvrzelí „já jsem ten, koho máš poslouchat“. Účinnější je se dítěte doptávat, vést ho k myšlení a chování, které nebude černobílé (chci – nechci; musím - nemusím) a povede k předjímání důsledků jeho vlastního rozhodnutí.  

Není vůbec jednoduché pro rodiče, jehož vztah s dítětem prochází těžkostmi, je dítětem odmítán, aby byl zároveň trpělivý, navíc aby u sebe hledal, čím přispěl ke zhoršení vztahu se svým potomkem. Jestliže však rodič přistoupí na „hru“ dítěte a  nevyužívá respektujícího rozhovoru, může to za takových okolností vést ve vztahu rodič - dítě k „černobílému“ dožadování se svých práv, k boji o moc, anebo pomstě jednoho vůči druhému. Tím se však oba míjí v prozkoumávání vztahu já – ty.  

Poradna může být pro takového rodiče majákem a kompasem. Rodičům, kteří prožívají zhoršený vztah se svým dítětem/dětmi nabízíme Odborné poradenství. Od října začne pro takové to rodiče fungovat i skupinové otevřené setkávání. Více informací o skupině najdete v přiloženém letáku, příp. u  kontaktní osoby v něm uvedené.  

Mgr. Martin Cepek

manželský a rodinný poradce

---

Pokud vás téma zaujalo a sami prožíváte podobnou situaci, podívejte se na přiložený leták – najdete v něm nabídku podpůrné skupiny pro rodiče.