Bezpečné místo pro ženy s dětmi, které hledají nový začátek

Azylový dům pro matky s dětmi v Jasmínové ulici na Praze 10 poskytuje ženám a jejich dětem dočasné zázemí a odbornou podporu v období, kdy se ocitnou v těžké životní situaci a potřebují bezpečné místo, kde mohou začít znovu.

Nikdo si nepřeje ocitnout se v situaci, kdy musí ze dne na den opustit domov. Přesto se takové situace dějí – a často mnohem blíž, než si uvědomujeme.

Azylový dům pro matky s dětmi nabízí ženám – matkám samoživitelkám a jejich dětem dočasné zázemí v době, kdy se jejich život ocitne v náročném období. Poskytuje bezpečné místo, podporu sociálních pracovníků i čas potřebný k tomu, aby ženy mohly postupně stabilizovat svou situaci a začít znovu budovat samostatný život pro sebe i své děti.

Azylový dům na Praze 10. Původně v budově, která dříve sloužila jako mateřská školka, vybudovala v roce 2005 MČ Praha 10 Azylový dům pro matky s dětmi a následně ho také pod hlavičkou Centra komunitní práce Praha 10 až do roku 2012 provozovala. Poté došlo ke změně poskytovatele a od roku 2013 je azylový dům součástí příspěvkové organizace hlavního města Prahy – Centra sociálních služeb Praha, která jej spravuje doposud.

Jak azylový dům pomáhá ženám s dětmi postavit se znovu na vlastní nohy

O tom, komu azylový dům pomáhá a jak tato služba funguje v praxi, jsme mluvili s Bc. Ladou Kellnerovou, vedoucí Azylového domu pro matky s dětmi.

Komu azylový dům pomáhá?

Náš azylový dům pro matky s dětmi poskytuje bydlení, pomoc a podporu matkám samoživitelkám, které se z různých důvodů dostaly do obtížné životní situace a nemají nyní jinou možnost, jak svou situaci přechodně řešit.

Přesněji, bydlet u nás může dospělá matka s dětmi do 12 let nebo těhotná žena ve třetím trimestru těhotenství.

V jakých situacích se ženy ocitají?

Ty situace jsou velmi rozmanité, ale jedno mají společné – vždy jsou velmi složité, psychicky náročné a významně ovlivňují život klientky i dětí. Zde pár situací na upřesnění.

Žena samoživitelka s dětmi žijící v nájmu náhle ztratí práci nebo vážně onemocní, má potíže s jeho hrazením, až to vyústí v situaci, kdy dostává od majitele z bytu výpověď. Nemá peníze ani rodinu, která by jí poskytla zázemí.

Žena s dítětem, kterou náhle opustí partner, případně ji vyhodí ze svého bytu, opět bez pomoci širší rodiny nemá kde bydlet.

Klientka, která porodí dítě, ale po čase ji širší rodina vyhodí z bytu, kde dosud žila i vyrůstala.

Žena, která dříve užívala návykové látky a žila na ulici, otěhotní a chce svou situaci zásadně změnit.

A na závěr široká skupina žen samoživitelek, které z různých důvodů nemají dostatek finančních prostředků na nájemní bydlení, chtějí pracovat, ale mají v péči jedno nebo více dětí a nemohou nyní z důvodu péče o ně chodit do práce na plný úvazek, případně jejich dítě vyžaduje celodenní péči. Takové klientky postupně čekají, až jim děti trochu odrostou, a do té doby žijí střídavě v různých azylových domech.

Jak vypadá běžný den v azylovém domě?

Snažíme se, aby se co nejvíce podobal běžnému bydlení. Klientky u nás mají k dispozici menší samostatnou ubytovací jednotku o velikosti 1+kk, která je vybavená nábytkem, kuchyňskou linkou a sociálním zařízením se sprchou a WC.

Proto v rámci své rodiny fungují zcela samostatně. Musí však dodržovat domácí řád azylového domu, který nastavuje taková pravidla, aby azylový dům všem klientkám zajišťoval bezpečí a klid.

Z toho plyne, že harmonogram dne si klientky vytvářejí samy. V rámci azylového domu klientky docházejí pravidelně na konzultace se sociální pracovnicí, mohou se účastnit komunitních setkání, s dětmi jsou jim pravidelně nabízeny volnočasové aktivity, případně edukační setkání.

Jaká je podpora ze strany sociálních pracovníků?

Azylový dům je pobytová sociální služba, kde cílem služby, kromě zajištění bydlení, je i pomoc a podpora v nelehké životní situaci klientek. A to je hlavní náplň práce sociálních pracovníků.

Pomáhají všude, kde mohou – pomáhají s podáním žádostí o byt, s vyřizováním sociálních dávek, pomáhají se stabilizací vztahů v širší rodině, vytvářejí s klientkami životopis, řeší dluhovou problematiku, dětem pomáhají najít dětského lékaře, školku, školu, maminkám obvodního lékaře, dávají kontakty na následné sociální služby, poskytují psychickou podporu, zvyšují u klientek počítačovou gramotnost atd.

Těch oblastí je opravdu mnoho. Důležité je, aby klientka získala ke svému sociálnímu pracovníkovi důvěru a nebála se požádat o pomoc.

Co bývá pro klientky na začátku nejtěžší?

Bydlení v azylovém domě je přece jen určitá ztráta soukromí.

Pro klientky, které dříve nikdy nebydlely v azylovém domě, bývá asi nejtěžší zvyknout si na stále přítomný personál, ostatní klientky a dodržování určitých pravidel, která dříve dodržovat nebylo potřeba.

Ale protože většinou klientky přicházejí z opravdu nevyhovujícího sociálního prostředí, někdy nebezpečného či hygienicky závadného, často pozitiva převažují nad negativy a klientky si velmi rychle zvyknou.

Pro koho bývá začátek podstatně těžší, jsou děti. Mají obavy, bojí se, neví, co mají od neznámého prostředí čekat. Děti si zvykají poměrně déle, ale když zjistí, že se nacházejí v bezpečí, v teple a nemusí se po pár dnech stěhovat jinam, pak „nám rozkvetou“ a začnou běhat, smát se, komunikovat s námi a zlobit. Dělat vše, co děti dělat mají.

Setkáváte se někdy s obavami nebo předsudky ze strany veřejnosti?

Ano, s předsudky a obavami se setkávám a jako sociální pracovník se je snažím lidem celý život vyvracet. Obecně platí, že lidé se bojí toho, co neznají.

U nás bydlí klientky, matky s dětmi, které nemají za sebou lehké životní období, ale chtějí se tomu osudu vzepřít a svým dětem zajistit bezpečí a klid. Proto jdou bydlet do azylového domu, chtějí spolupracovat se sociálním pracovníkem a jsou ochotné dodržovat pravidla a povinnosti, které azylový dům stanovuje.

Jak dlouho u vás ženy obvykle zůstávají?

V zákoně máme uvedeno, že azylové domy poskytují ubytování po dobu zpravidla nepřevyšující jeden rok. Z tohoto důvodu u nás ženy s dětmi mohou bydlet maximálně jeden rok a obvykle u nás i tuto dobu využijí.

Co se obvykle děje poté, když ženy azylový dům opouštějí?

Po uplynutí této lhůty musí klientky azylový dům opustit. Od nás následně odcházejí do různých forem bydlení – na ubytovnu, k příbuzným, do bytů určených pro osoby v bytové nouzi, do tréninkových bytů, navracejí se k partnerovi, případně se jim podaří přestěhovat do běžného nájemního bytu.

Poměrně větší skupina samoživitelek od nás také odchází do dalšího azylového domu pro matky s dětmi.

Máte příklad situace, kdy se ženě s dětmi podařilo znovu postavit na vlastní nohy?

Ano, a je jich hodně. Vzpomínám si na klientku se synem a dcerou školního věku. K nám přišli ze zahradního domečku, kde žili bez vody a elektřiny. Zpočátku byly děti tak nadšené, že mají v koupelně tekoucí vodu, že se sprchovaly i několikrát denně.

Klientka si nejprve na život v azylovém domě musela zvyknout, postupně si našla práci a ve spolupráci se sociální pracovnicí se jí podařilo získat byt od městské části, kam se také odstěhovala. Po několika letech jsem se s klientkou setkala a byla jsem velmi potěšená, že nadále v bytě bydlí, pracuje a vzorně se stará o své děti.

Jak se může žena s dítětem do služby dostat?

Žena s dítětem, která se nachází v bytové nouzi, se nejprve musí spojit telefonicky nebo e-mailem se sociální pracovnicí a domluvit si termín osobního setkání v azylovém domě.

V rámci této schůzky jsou žadatelce sděleny základní informace o podmínkách a pravidlech pobytu v azylovém domě a dojde k vyplnění žádosti o umístění.

Pokud je volné místo, může být žadatelka přijata ihned. Pokud je kapacita v danou chvíli naplněná, zařazujeme ji do pořadníku a při osobním jednání se snažíme žadatelku podpořit – pomoci jí zorientovat se v její situaci, doporučit další dostupné služby a společně hledat možné cesty řešení.

Příběhy žen, které zde našly dočasné zázemí

Za každým pobytem v azylovém domě je konkrétní lidský příběh. Příběhy žen, které se ocitly v obtížné životní situaci a potřebovaly bezpečné místo pro sebe a své děti.

Jana (24 let), maminka půlročního syna a dvouleté dcery

Bydleli jsme celá rodina v pronajatém domě. Když nám umřel děda, máma to špatně nesla a přestala platit nájem. Po pár měsících jsme dostali výpověď. Kamarádka mi pak doporučila azylový dům. Nevěděla jsem vůbec, co to je, a měla jsem strach. Nakonec jsem ale ráda, že jsme sem šli. Naučili mne zde lépe hospodařit, zorganizovat si domácnost a lépe se starat o děti, zvedlo se mi sebevědomí a dávám si život dohromady. Chtěla bych se co nejdřív osamostatnit.

Petra (43 let), maminka sedmileté a desetileté dcery

Neměly jsme s dcerami dobré bydlení, bydlely jsme v zahradním domečku. Výchovná poradkyně ve škole poradila dceři, abychom se obrátily na azylový dům. Jsem moc ráda, že tu můžeme být. Cítím se tu dobře a dcery mají klid na učení. Máme tady zázemí a já si hledám práci.

Olga (35 let), maminka šestileté dcery

Majitel nám během roku zvedl nájem postupně o šest tisíc, což bylo nad moje finanční možnosti. Zatím jsem bydlela u kamarádky a čekala, až se místo v azylovém domě uvolní. Nechtěla jsem se s dcerou vrátit zpět do Kyjeva.Tady v azylovém domě jsem vděčná za střechu nad hlavou, za podporu pracovníků, kteří mi pomáhají v hledání práce. Cítím se tu bezpečně, je tu dobrá atmosféra. Dcera chodí do školky a já navštěvuji kurzy češtiny i rekvalifikační kurzy.

Příběhy jsou anonymizované a jména byla z důvodu ochrany soukromí změněna.

Azylový dům není cílové řešení. Je to začátek nové cesty.