Zpátky do režimu. Jak po létě zvládnout návrat do školy, práce i rodinného kolotoče
Léto a prázdniny přinášejí do života většiny rodin jiný rytmus. Pozdější vstávání, cestování, pobyty u prarodičů, dovolené a především méně každodenních povinností. S příchodem září se ale během několika dnů vracejí budíky, škola, práce, kroužky, úkoly i plánování toho, kdo koho kam odveze a co všechno je potřeba stihnout.
Návrat do běžného režimu přitom nemusí být náročný jen pro děti. Na změnu tempa si znovu zvykají také dospělí a každý člen rodiny ji může prožívat trochu jinak. Jak první zářijové týdny zvládnout s co nejmenším stresem a jak o návratu k povinnostem s dětmi mluvit? O zkušenosti a doporučení z praxe jsme požádali PhDr. Petru Nebesovou, DiS., vedoucí Oddělení řízení poradenských služeb Centra sociálních služeb Praha.
Nedělejme ze školy předem strašáka
Během prázdnin se běžný režim rodiny přirozeně rozvolňuje. Děti často chodí později spát i vstávají, cestují, střídají prostředí a jejich každodenní program vypadá úplně jinak než během školního roku.
Pokud je to možné, pomáhá nezačínat se změnou až večer před prvním školním dnem. Už několik posledních prázdninových dnů lze například postupně upravovat čas usínání a vstávání a pomalu se přibližovat režimu, který rodinu čeká během školního roku. Neznamená to připravovat se na školu celý srpen – stačí přechod trochu zjemnit.
Stejně důležité ale může být i to, jak o konci prázdnin doma mluvíme.
„Tak už ti prázdniny končí. Teď už zase budeš makat.“ Podobné rádoby vtipné poznámky mohou návrat do školy předem spojovat s něčím nepříjemným.
A platí to i pro dospělé. Pokud dítě několik dní poslouchá rodiče, jak si stěžují, že končí dovolená, zase musí do práce a budou muset ráno vstávat, není překvapivé, když začne podobně vnímat svůj návrat do školy.
Volno a povinnosti se v životě přirozeně střídají. Nemusíme předstírat, že vstávání do školy je skvělé a všichni se na něj těší. Zároveň ale není potřeba z prvního září dělat katastrofu, která se nezadržitelně blíží.
První týdny nemusíme zvládnout na sto procent
A co když už je září tady a žádný pozvolný návrat se nestihl? Pak může pomoci především určit si priority a nepřidávat si další zátěž.
Začátek školního roku s sebou přináší nákupy, formuláře, nové informace ze školy a spoustu drobných organizačních úkolů. Ne všechno ale musí být hotové okamžitě. Pokud je to možné, je dobré na první týden či dva neplánovat zbytečně mnoho dalších aktivit, návštěv nebo povinností, které mohou počkat.
Podobně lze uvažovat i o práci rodičů. Pokud máme možnost ovlivnit svůj pracovní program, nemusí být právě první školní týden ideální dobou pro dohánění restů a dlouhé přesčasy. U prvňáčků může být velkou pomocí i několik dnů dovolené.
První školní den se pak nemusí stát jen organizační operací. Může být také příležitostí strávit spolu příjemný čas. Zajít po škole na oběd nebo na zmrzlinu a nenásilně si povídat o tom, co dítě během dne zažilo.
Poslouchat, ale nepanikařit
„Nechci tam.“ „Nikdo se se mnou nebaví.“ „Paní učitelka je hrozná.“
Zvlášť v prvních dnech může dítě přicházet domů plné emocí. A právě reakce rodiče může být velmi důležitá.
V takové chvíli je dobré dítě především vyslechnout a doptávat se. Co přesně se stalo? Co tomu předcházelo? Jak situaci vnímalo? Zároveň není nutné po první negativní zkušenosti okamžitě běžet do školy a začít problém řešit za dítě.
Děti mohou své zážitky prožívat velmi intenzivně a jejich první dojem se může během několika dalších dnů změnit. To ale neznamená jejich starosti bagatelizovat.
Mezi panikou a mávnutím rukou existuje důležitý prostor: dítě vyslechnout, jeho prožívání přijmout a současně zůstat tím klidnějším dospělým.
Věty jako „Prosím tě, my jsme to taky zvládli“, „Nedělej z komára velblouda“ nebo „Tak si najdeš jiné kamarády“ mohou rozhovor rychle ukončit. Mnohem užitečnější může být dát dítěti najevo, že jsme ho slyšeli, a domluvit se, že se k tématu za den či dva znovu vrátíme.
A opravdu se vrátit. Pokud dítě první den mluvilo například o konfliktu se spolužákem, můžeme se za několik dní zeptat, jak se situace vyvíjí. Právě opakované doptávání může pomoci rozlišit jednorázový nepříjemný zážitek od problému, kterému je potřeba věnovat větší pozornost.
Nemusí všechno zařídit jeden člověk
Září je náročné i organizačně. Sešity, učebnice, školní aplikace, kroužky, formuláře, nákupy, podpisy… Pokud je to možné, pomůže rozdělit si povinnosti mezi dospělé a podle věku zapojovat také děti.
U starších dětí už nemusí rodič automaticky všechno přebírat. Mohou samy zjistit, co potřebují, něco objednat, vyzvednout nebo zařídit. Pokud ještě potřebují podporu, může rodič pomoci – ale nemusí celý úkol převzít.
Nejde o to dítěti vyčítat, co všechno pro něj rodič dělá. Spíš mu postupně předávat odpovědnost: Co zvládneš zařídit ty? S čím potřebuješ pomoct? A co uděláme společně?
V rodinách, kde zůstává většina organizace na jednom rodiči, může pomoci i obyčejný seznam. Když máme před očima, co je opravdu potřeba udělat, snáze rozlišíme důležité věci od těch, které mohou několik dní počkat.
Ať se máme na co těšit i v září
Návrat do školy nemusí znamenat, že s posledním srpnovým dnem končí také všechno příjemné.
Právě na první školní týden můžeme nechat něco malého, na co se bude těšit celá rodina. Oblíbenou večeři, kino, zmrzlinu nebo společný nenáročný program. Ne další velký výlet a další položku v diáři, ale obyčejnou příjemnou chvíli.
A první víkend? Ten může klidně zůstat úplně volný. Bez návštěv, velkých plánů a potřeby někam vyrazit. Dát dětem i sobě čas zjistit, co přinesl první týden, co bude potřeba v tom dalším – a trochu si odpočinout.
Možná právě to je jedna z věcí, které si můžeme z prázdnin přenést i do školního roku. Ne všechno musí být dokonale naplánované a ne každá volná chvíle musí být něčím zaplněná.
Návrat do režimu je změna a chvíli trvá, než si na něj rodina znovu zvykne. Nemusíme ho dětem lakovat narůžovo ani z něj dělat strašáka. Můžeme jím jednoduše projít společně – s trochou plánování, trpělivosti a prostoru mluvit o tom, jak se kdo z nás právě má.
| Když už je toho na rodinu moc Někdy běžná podpora a společné hledání řešení nestačí. Pokud se v rodině dlouhodobě nedaří zvládat náročnou situaci, zhoršuje se komunikace nebo se objevují problémy ve vztazích mezi dětmi a rodiči, je možné obrátit se na Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy CSSP.
Poradny nabízejí odbornou pomoc jednotlivcům, párům i rodinám při řešení vztahových, rodinných a osobních obtíží. Více informací a kontakty: https://www.csspraha.cz/poradny-pro-rodinu-manzelstvi-a-mezilidske-vztahy
| Jeden rodič na všechno Začátek školního roku není jen návratem k budíkům, škole a každodenním povinnostem. Pro řadu rodin znamená také výraznou finanční a organizační zátěž – a pro rodiče, kteří na všechno zůstávají sami, to platí dvojnásob. Právě životu sólo rodičů, jejich zkušenostem i konkrétním možnostem pomoci se věnuje pětidílný seriál Českého rozhlasu Jeden rodič na všechno. Jednotlivé díly otevírají témata školních výdajů, materiální pomoci, dostupnosti počítačů i vybavení domácnosti. Závěrečný díl navíc zavítal také do Nábytkové banky Praha, jedné ze služeb CSSP. Více o celé sérii i návštěvě Českého rozhlasu v Nábytkové bance Praha najdete v tomto vydání Sirény v článku „Jeden rodič na všechno“. → Čtěte dále: Jeden rodič na všechno