Hledání sebe tam, kde už nic nedává smysl

Každý z nás se může ocitnout v situaci, kdy se mu život rozpadne na části, které už nejde vrátit zpět. Ztráta blízkého člověka, rozpad rodiny, ztráta domova nebo pocit, že jsme ztratili sami sebe. Právě v takových chvílích má smysl nebýt na vše sám.

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Centra sociálních služeb Praha nabízí podporu lidem, kteří se ocitají v náročných životních situacích. Pomáhá jim zorientovat se v tom, co prožívají, pojmenovat své pocity a hledat cestu dál. Nejde přitom o rychlá řešení ani jednoduché odpovědi. Psychologické poradenství je proces, který vyžaduje čas, odvahu i ochotu podívat se na vlastní život z nové perspektivy. Někdy je prvním krokem už jen to, že člověk připustí, že má právo na své potřeby, přání a vlastní rozhodnutí.

Následující kazuistika (příběh z praxe) vznikla ve spolupráci s Mgr. Martinou Pavlou Sládkovou, vedoucí Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy a manželskou a rodinnou poradkyní, a ukazuje jednu z životních situací, se kterými se v poradně setkávají.

Příběh Marie

Marie je žena středního věku, která se do péče poradny obrátila v době, kdy již využívala služeb Centra sociálních služeb Praha. Její životní příběh začíná nejistotou. Jako malé dítě vyrůstala v dětském domově, odkud byla později adoptována. Silné a bezpečné pouto si vytvořila především se svým adoptivním otcem. Vedle něj se cítila přijímaná, v bezpečí, prožívala radost a blízkost. Jeho smrt v jejích osmnácti letech pro ni znamenala zásadní zlom. Sama později popisuje, že tehdy „jako by jí skončil život“.

Vztah s adoptivní matkou byl odlišný. Místo přijetí v něm dominoval důraz na výkon a očekávání. Marie se naučila přizpůsobovat, plnit požadavky a vlastní potřeby odkládat. Postupně si zvnitřnila přesvědčení, že její hodnota závisí na tom, jak dobře obstojí. Tento vzorec si přenesla i do svého dalšího života.

Marie se poměrně brzy vdala a narodila se jí dvojčata – syn Martin a dcera Anna. Dlouhou dobu žila v úzkém kontaktu se svou matkou, jejíž vliv zasahoval i do jejího manželství a výchovy dětí. Teprve postupně si začala uvědomovat, jak silně tento vliv formoval její rozhodování i rodinné vztahy. Manželství později ukončila. Šlo o jedno z prvních zásadních rozhodnutí, které učinila sama za sebe.

Vztahy s dětmi se postupně komplikovaly. Blíže měla k synovi, což zpětně vnímá jako bolestné zejména ve vztahu k dceři, která se cítila upozaděná. Jejich vztah zůstal i v dospělosti napjatý. Syn Martin začal v dospívání vykazovat problémové chování, postupně se dostal do závislosti na návykových látkách a nedokončil studium. Marie i její matka ho dlouhodobě podporovaly, často bez jasně nastavených hranic.

Zásadní a velmi bolestný zlom přišel ve chvíli, kdy Martin spáchal sebevraždu. Marie se o této události dozvěděla až po návratu ze zahraničí, kde byla s manželem pracovně. Neměla možnost se se synem rozloučit ani se zúčastnit pohřbu. Tato zkušenost pro ni znamenala hluboké trauma, spojené s pocity viny, bezmoci a dlouhodobého hledání odpovědí. V této době vyhledala odbornou pomoc. Rozhodla se, že chce situaci zvládnout bez podpory psychofarmak a začít se více věnovat sama sobě.

Další těžkou zkouškou byla ztráta bydlení. Po návratu do České republiky zjistila, že byt, ve kterém dříve žila, byl převeden na její dceru. Marie se svým manželem tak zůstali bez domova. Situaci začali řešit s pomocí Centra sociálních služeb Praha. Nejprve využili azylové bydlení, později se jim podařilo získat sociální byt. Toto období bylo pro Marii velmi náročné. Vedle ztráty syna čelila i pocitům selhání, nejistoty a ztráty kontroly nad vlastním životem.

Postupně se však začala situace proměňovat. Marie si našla zaměstnání v oboru, ve kterém dříve dlouhodobě pracovala. Stabilní práce i podpora ze strany manžela pro ni znamenaly nový zdroj energie a jistoty. Začala více přemýšlet o budoucnosti, plánovat a postupně si dovolila uvažovat o vlastních potřebách a přáních. Právě to pro ni bylo nové.

V průběhu docházení na konzultace Marie postupně lépe porozuměla souvislostem svého životního příběhu. Naučila se více vnímat a pojmenovávat své emoce a začala pracovat na budování vlastní sebeúcty. Dnes sama říká, že chce na sobě pracovat dál. A právě tato motivace je jedním z nejdůležitějších kroků na její další cestě.

Jméno klientky bylo změněno. Příběh je publikován se souhlasem a s ohledem na ochranu soukromí.

Prožíváte i vy náročné období? Řešíte vztahové problémy, ztrátu, nejistotu nebo máte pocit, že už nevíte, jak dál? Nezůstávejte na to sami. Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Centra sociálních služeb Praha nabízí psychologické, sociální i právní poradenství. Obrátit se na ni můžete sami za sebe, jako pár i jako celá rodina. Jsme tu pro vás – a pomoc je na dosah. Více informací najdete zde.