Alexandra Udženija: Nikdo by neměl být na duševní trápení sám

Za dva roky ve funkci náměstkyně pro sociální věci, zdravotnictví a bytovou politiku hl. m. Prahy se Alexandře Udženije podařilo rozjet desítky projektů, které mění život Pražanů k lepšímu. Otevřela první perinatální centrum duševního zdraví, domov pro ženy ohrožené domácím násilím i nové ambulance zubní pohotovosti. V rozhovoru mluví nejen o výsledcích své práce, ale také o alarmujících trendech v duševním zdraví dětí a o plánech, jak na ně reagovat.

Máte za sebou druhý rok ve funkci náměstkyně pro oblast sociálních věcí, zdravotnictví a bytové politiku. Jaké nejvýznamnější změny nebo úspěchy byste vyzdvihla?

Když se ohlédnu za uplynulými dvěma lety musím v první řadě říct, že jsem za tu dobu potkala velkou řádku skvělých lidí, kteří pracují v našich sociálních a zdravotnických zařízeních. Všem bych tu chtěla i touto cestou poděkovat za skvělou práci, kterou odvádí. Většina z nich jsou nejen velcí profesionálové, ale hlavně mají srdce na pravém místě. A co se nám společně povedlo? Jednou z mých priorit je péče o duševní zdraví Pražanů. Se svým týmem opravdu usilovně pracujeme na budování sítě péče o duševní zdraví v naší metropoli a výsledky už začínají být vidět. Asi nejviditelnějším krokem je založení nové příspěvkové organizace Zahrada pro duši, která tyto aktivity spojuje a zastřešuje a která také úzce spolupracuje i s CSSP. Na podzim jsme otevřeli Krizovou pomoc dětem v Hálkově ulici. Na začátku října loňského roku jsme také otevřeli na Poliklinice Zelený pruh Centrum perinatální duševní péče. Je to naprosto unikátní centrum, které jako první v Česku nabízí komplexní podporu v oblasti duševního zdraví pro ženy (i jejich rodiny) v období těhotenství, ale i po porodu. Podpořili jsme dotacemi například Centrum duševního zdraví pro osoby se závislostními poruchami (VFN), organizaci ProFem, která díky tomu mohla otevřít PORT, kde pomáhají týraným ženám. Naši velkou podporu mají i organizace ROSA, Bílý kruh bezpečí, Cesta domů, Místní místním, Baobab… Kdybych tu měla ale vyjmenovávat naši podporu neziskovým organizacím, potřebovala bych na to celou Sirénu. V oblasti zdravotnictví mám velkou radost z toho, že se nám podařilo otevřít dvě nové ambulance zubní pohotovosti v Nemocnici na Františku, které měsíčně pomohou tisícovce pacientů včetně dětí. Otevřeli jsme také novou základnu leteckých záchranářů v Praze-Ruzyni, nové výjezdové stanoviště v Argentinské ul a máme několik nových sanitek – včetně jedné unikátní, která je určena pro péči o novorozence. Posilujeme terénní služby u potřebných, navyšujeme počty míst v domovech pro seniory. Ale pojďme se teď bavit o tom, co se nám povedlo právě v rámci Centra sociálních služeb Praha.

Myslíte například nový domov pro ženy ohrožené domácím násilím?

Přesně tak, to je jedna z našich aktivit, ze které mám opravdovou velikou radost. Otevření domu pro oběti domácího násilí na Žižkově, který nabízí bezpečné a stabilní zázemí obětem, je vůbec první svého druhu v Praze. Tento projekt je dalším důležitým krokem v systému podpory těch, kdo překonali akutní krizovou fázi a hledají novou šanci na důstojný život. K dispozici tu je sedm plně vybavených bytových jednotek různých velikostí (od 25 do 75 m²), které umožní ubytování až sedmi rodin. Navíc je tu krásně provázaný systém podpory průřezem několika organizací našeho Centra sociálních služeb. Funguje to skvěle, jak už jsem říkala, jste velcí profíci a srdcaři. No, a potom nám právě skončily k poslednímu březnu Zimní humanitární opatření. Toto období je pro Centrum vždycky veliká výzva a pracujete na maximum – upřete všechny své síly na to, aby nikdo nezůstal bez pomoci. Koordinace, ubytování, terénní práce, psychosociální podpora a mnoho dalších jsou v zimních měsících extrémně náročné. A letos jste to zase skvěle zvládli!

Pojďme se ještě trochu vrátit k Zimním humanitárním opatřením. Jaká opatření letos proběhla a podařilo se zajistit dostatek kapacit a jaké byly největší výzvy této sezóny?

Zimní humanitární opatření, která jsme ukončili teď k poslednímu březnu běžela od prvního prosince minulého roku. Letos se nám podařilo zajistit rekordních 700 lůžek v noclehárnách a zařízeních s nepřetržitým provozem na celém území metropole, což je o 100 lůžek více než loni. Posílili se i terénní služby. Od loňska máme také garantovaná lůžka v nemocnicích. Během letošní zimy bylo poskytnuto ubytování, hygienická a zdravotní pomoc stovkám lidí v nouzi. Kromě navýšení kapacity nocleháren se posílily zdravotní a terénní služby, což umožnilo efektivnější pomoc. Klíčovou roli samozřejmě sehrál Intervenční tým Centra sociálních služeb Praha, který koordinoval spolupráci s nemocnicemi a dalšími zdravotnickými zařízeními při propouštění pacientů bez domova. Na organizaci opatření se podílela ale i řada dalších institucí a neziskových organizací, včetně Městské policie Praha, Policie ČR, Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy, Protialkoholní záchytné stanice, sociálních kurátorů, městských částí a neziskových organizací jako Naděje, Armáda spásy, Arcidiecézní charita, Farní charita, R-Mosty, K srdci klíč, Hippocampus, Jako Doma, Sananim, Drop In, Progressive, Medici na ulici a mnoho dalších. Dubnem ale samozřejmě pomoc lidem bez domova nekončí.

Probíhají pravidelná dotazníková šetření o duševní pohodě dětí v pražských základních a středních školách. Co z těchto dat vyplývá? Jaké trendy nebo varovné signály se objevují?

Poslední šetření nám opět ukázalo smutná data. Žáci nejsou spokojeni se životem, zažívají nízký wellbeing a naopak je u nich vysoký výskyt příznaků úzkosti a deprese. Je tu také velký nárůst problémů spojených s nadměrným užíváním technologií.  Aktuálně má 26 % žáků na velmi nízké úrovni wellbeing (minulý rok to bylo 27 %). Jedná se častěji o dívky (36 %) než chlapce (17 %). Tyto děti nemají radost ze života, velká část z nich navíc trpí příznaky úzkostných a depresivních stavů. Z celé zkoumané populace mělo 15 % žáků příznaky těžké úzkosti a 20 % příznaky středně těžké až těžké deprese. Výzkumu také ukázal, že nejvíce ohroženou skupinou z hlediska duševních obtíží jsou dívky ve věku 14 až 17 let, tedy žákyně v posledních ročnících základních škol a na středních školách. V posledním průzkumu jsme se také poprvé pokusili zmapovat problematiku sebepoškozování. Přibližně čtvrtina dívek, konkrétně 26 %, se přiznalo, že se sebepoškodily v posledních 12 měsících. U chlapců se jedná o necelých 9 %.  Průzkumy rozhodně nejsou veselé. A jak už jsem zmínila, zlepšení péče o duševní zdraví je mojí prioritou, a proto stavíme v Praze ucelenou síť duševního zdraví. Podobné výzkumy jsou pro nás důležité i proto, abychom efektivně nastavili další kroky. Od prevence, přes vzdělávání zaměstnanců škol, detabuizace témat duševních onemocnění-až po zajištění komplexní, moderní a dostupné péče o duševní zdraví Pražanů, zejména dětí a mladistvých, včetně vzniku nových center. Suplujeme tím sice stát, ale nemůžeme přeci nechat lidi, které trápí bolavá duše bez pomoci.

Na jaké projekty nebo iniciativy se v tomto roce zaměřujete?

Letos bychom se rádi věnovali zejména péči o duševní zdraví. Není to jen péče psychologická a psychiatrická, ale je to opravdu o multidisciplinárním přístupu. Od prevence až po léčbu. Od sociální práce, přes školství až po práci s celými rodinami. Duševní a fyzické zdraví jsou spojené nádoby a týká se každého z nás, od malých dětí až po seniory. Je o něm potřeba mluvit, destigmatizovat a hlavně pomáhat. Nikdo by na své trápení neměl být sám.